S politickou situací v ČR bylo koncem září podle vlastního vyjádření spokojeno 37% dotázaných („velmi spokojen“ 2%, „spíše spokojen“ 35%), nespokojenost vyjádřilo 58% („spíše nespokojen“ 42%, „velmi nespokojen“ 16%), nevědělo 5%. V porovnání s šetřením krátce po volbách nedošlo u spokojenosti s politickou situací k žádné významnější změně. Spokojenost s politickou situací od poloviny roku 2001 oscilovala kolem třetiny respondentů.

75 % respondentů z těch, kteří mají aktivní volební právu, uvedlo, že se hodlá zúčastnit listopadových komunálních voleb, 17 % se jich naopak podle vlastního vyjádření nezúčastní. 37 % občanů je již pevně rozhodnuto, koho budou volit, 21 % připouští ještě možnost změny svého rozhodnutí a 23 % se doposud nerozhodlo, komu dá svůj hlas. 57 % dotázaných důvěřuje svému starostovi či primátorovi, 31 % nikoli.

Centrum pro výzkum veřejného mínění zjišťovalo průběh rozhodování voličů v celém „supervolebním“ roce 2002, součástí zářijového šetření byla také zjištění týkající se blížících se senátních voleb. Jasno v tom, koho bude volit, má téměř polovina (43 %) těch, kteří se podle své odpovědi senátních voleb rozhodně zúčastní. Nejsilnější přesvědčení zúčastnit se senátních voleb vykazují ti, kteří by v případných volbách do Poslanecké sněmovny volili ODS a KSČM.

Prezidentovi důvěřuje 45% občanů, nedůvěřuje 52%. Důvěra prezidentovi oproti červenci poklesla o 9%ních bodů. Nové vládě V. Špidly vyslovilo důvěru 48% dotázaných, nedůvěřuje jí 46%. Nové Poslanecké sněmovně vyslovilo důvěru 32% respondentů (o 5%ních bodů více, než u odcházející PS), nedůvěru 62%. Senátu důvěřuje 22% dotázaných, nedůvěra dosahuje 69%.

Na čele žebříčku je nadále Stanislav Gross (72% důvěřujících), za ním se umístili ministr Tvrdík (59%) a premiér Špidla (56%). Těsně nadpoloviční důvěru si přes výrazný pokles uchovala Petra Buzková (51%). Při porovnání s výsledky z dubna 2002 výrazně narostl počet důvěřujících v případě ministra Tvrdíka (+10% bodů) a premiéra Špidly (+7). Obrovský pokles důvěry se objevil u Jana Kavana (-26% bodů), výrazně si pohoršila i ministryně Buzková (-17) a Václav Klaus (-12).

Všem respondentům s volebním právem jsme poprvé po červnových volbách do Poslanecké sněmovny položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce. Na otázku „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

42 % občanů je s fungováním demokracie v ČR spokojeno, 46 % lidí naopak vyjadřuje nespokojenost. To, že volby zajišťují soulad postojů poslanců s názory jejich voličů "velmi dobře", si myslí pouze 1 % dotázaných, dalších 22 % soudí, že to volby zajišťují alespoň "částečně", podle 41 % tak činí jen "málo" a 17 % dokonce uvádí, že "vůbec ne". Veřejnost se kloní k názoru, že na tom, kdo je u moci, spíše záleží, než nezáleží a že to, koho lidé volí, může ovlivňovat chod událostí.

Krátce po letošních parlamentních volbách mapovalo CVVM SOÚ AV ČR míru politické aktivity respondentů v předvolebním období. Výzkum na dané téma mimo jiné zjišťoval, zda se lidé snažili někoho přesvědčit, aby hlasoval pro určitou stranu nebo kandidáta (alespoň občas 14 % dotázaných) a zda dávali najevo svou podporu konkrétní straně nebo kandidátovi - účastí na mítinku, vylepováním plakátů apod.

Nejvýznamnější událostí první poloviny června se staly chystané volby do Poslanecké sněmovny. S výrazným odstupem následovaly tyto události: otázka platnosti Benešových dekretů, konflikt mezi Palestinou a Izraelem, napětí mezi Indií a Pákistánem, teroristický útok na USA. Na přelomu června a července byly hodnoceny chystané volby do Poslanecké sněmovny a povolební situace jako nejvýznamnější událost poslední doby, v dlouhodobém srovnání se svým významem dají srovnat s reakcí na teroristické útoky na USA.

Ze získaných dat je zřejmé, že postoje české populace k volebnímu aktu vykazují zřetelně ambivalentní prvky. Téměř všeobecně se dotázaní shodli na tom, že účast ve volbách je osobní věcí každého (88 %) a že možnost volit je právem, které je potřebné využít (83%) – v obou případech nesouhlasila zhruba desetina dotázaných. Jen o poznání menší konsensus existuje u tezí volit není povinností, ale je to pro společnost potřebné (72%) a že jít volit je občanskou povinností (68 %).