Mezinárodní vztahy

71% dotázaných se domnívá, že by Benešovy dekrety měly platit i nadále, 4 % se postavila za jejich zrušení. Odsun považují za spravedlivý bezmála dvě třetiny dotázaných (64 %), naopak celkem 22 % jej pokládá za nespravedlivý. Oproti loňskému roku se relativně výrazně zvýšil podíl těch, kteří pokládají odsun za spravedlivý (+17 %ních bodů), v roce 1995 byl však jejich počet nižší pouze o 12 %ních bodů.

Dvě pětiny veřejnosti v ČR se kloní k názoru, že odpovědnost za stávající konflikt mezi Izraelem a Palestinci nesou rovným dílem obě znesvářené strany, pětina připisuje vinu Palestincům a přibližně jeden z dvaceti Čechů vidí největší díl odpovědnosti na straně Izraele. Vedle toho mezi našimi občany převažuje nesouhlas s postupem izraelské armády na palestinských územích (36 %) nad názorem opačným (21 %).

Koncem dubna podporovalo úsilí našeho státu o integraci do Evropské unie 56 % občanů, 28 % s tím nesouhlasilo a 16 % nemělo vytvořen názor. I když celkový postoj veřejnosti oproti konci února lehce ochladl, podpora setrvává na stabilní nadpoloviční hladině. Pokud by ale občané měli hlasovat v referendu uskutečněném v současných dnech, zachovali by se podstatně zdrženlivěji.

Již probíhající konflikty mají u české veřejnosti znatelně vyšší podporu, nežli ty, které se teprve připravují. Podle poloviny obyvatel ČR by útok na Irák nepřispěl k potlačení terorismu ve světě. Podpora účasti ČR v připravovaném konfliktu v Iráku byla znatelně nižší, nežli tomu bylo v případě konfliktu v Afghánistánu.

Za pozornost stojí především fakt, že pouze necelá čtvrtina respondentů (24%) považuje současné vztahy s Rakouskem za dobré. Naopak za takřka bezproblémové jsou v zásadě konsensuálně vnímány vztahy se Slovenskem a Polskem.

Na přelomu února a března podporovalo úsilí našeho státu o integraci do Evropské unie 59 % občanů, 25 % s tím nesouhlasilo a 16 % nemělo vytvořen názor . Podpora tak zůstává na dlouhodobě stabilní nadpoloviční hladině. Negativní postoje se po svém vzestupu v loňském roce, poznamenaném zahraničními protesty proti "Temelínu" a jednáním o tzv. přechodném období pro volný pohyb pracovních sil, navrátily na úroveň dřívějších let.