Podle názoru dotázaných je v současnosti třeba řešit především situaci ve zdravotnictví. Za mimořádně naléhavé považují však zabývat se také problémem kriminality v zemi. K dominantním společenským problémům je dále řazena nezaměstnanost a sociální politika. Jen o něco nižší hodnocení obdrželo, co do důležitosti jeho řešení, životní prostředí a daně.

Česká veřejnost očekává po vstupu země do EU v sociálněekonomické sféře spíše změny k horšímu než naopak. Jedinou výjimku z oblastí sledovaných výzkumem v tomto ohledu tvoří mzdy, o kterých si lidé častěji myslí, že porostou (35 %), než že by měly po vstupu do EU klesnout (11 %). Negativní očekávání pak jednoznačně dominují v cenové oblasti, ať už jde o potraviny (82 % očekává zvýšení cen), ceny energií (74 %), půdu (71 %) či veřejnou dopravu (60 %).

Důvěra občanů v ústavní instituce se v porovnání s předcházejícím měsícem prakticky nezměnila. Největší důvěře se tradičně těší prezident republiky, důvěru mu vyjádřily dvě třetiny všech dotázaných. Senátu ČR důvěřuje pouhá pětina obyvatel ČR. Důvěra v Senát je tak nejen nenižší ze všech sledovaných institucí, ale je také nejnižší za celé sledované období.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.\r\nNa otázku „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny.

Asi dvě pětiny respondentů navštívily v posledních sedmi letech chráněné krajinné oblasti a národní parky v ČR vícekrát (41 %), asi třetina jedenkrát (32 %). Informace o přírodě na panelech, nástěnkách či letácích umístěných v těchto oblastech čte vždy 26%, většinou 57 % respondentů. Ti jejich kvalitu hodnotí převážně příznivě - příliš odborné a zbytečně detailní, nesrozumitelné jsou pouze pro 26 %.

V šetření uskutečněném v první polovině října byly pro potřeby Českého ekologického ústavu zjišťovány názory a postoje obyvatel k problematice chráněných krajinných oblastí a národních parků v ČR. O jejich významu pro ochranu přírody občané až na výjimky nepochybují (97 %). Polovina dotázaných se domnívá, že obce nacházející se v chráněných územích dokáží využít možností, které jim tyto oblasti nabízejí, to je např.

V říjnovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění vyjadřovali respondenti míru sympatií k jednotlivým skupinám. Nejvíce sympatií české veřejnosti mají soukromníci (elektrikáři, topenáři, švadleny apod.), dále pak majitelé malých obchůdků a soukromí lékaři. Převážně negativně naopak respondenti hodnotili vysoce postavené politiky, cizí vlastníky velkých podniků a vyšší úředníky.

Na čele žebříčku popularity je přes 4 procentní pokles nadále Stanislav Gross (62 % důvěřujících). Za ním se umístili prezident Václav Klaus a bývalý prezident Václav Havel (oba 55 %), 50% důvěře se těší ještě Petra Buzková.

V porovnání s výsledky z dubna 2003 výrazně narostl počet důvěřujících v případě ministrů Ambrozka a Mlynáře. Významnější pokles důvěry byl naopak zaznamenán u ministra Škromacha, premiéra Špidly, předsedy ODS Topolánka, předsedy Senátu Pitharta, prezidenta Klause a ministra Dostála.

Největší důvěru lidé vkládají do osob, které znají (88 % respondentů důvěřuje většině z nich). Jako důvěryhodné se jim zpravidla jeví naše sdělovací prostředky, jmenovitě televize (66 %) a noviny (60 %), dále prezident (62 %) a armáda (58 %). Více než polovina respondentů míní, že lze věřit většině lidí v naší zemi (55 %); asi dvě pětiny jsou ale přesvědčeny o opaku.

Pohled české veřejnosti na podnikatele se zřetelně diferencuje podle toho, zda jde o podnikatele velké či podnikatele malé a střední, přičemž obecně platí, že lidé pohlížejí na drobné a střední podnikatele s podstatně většími sympatiemi než na podnikatele velké. Oběma skupinám podnikatelů lidé většinou přisuzují "odvahu riskovat a pouštět se do neznámých věcí", vnímají je jako "lidi podnikavé, chytré, s nápady" a soudí, že "pracují mnoho hodin denně, na úkor času pro rodinu i pro sebe", většina veřejnosti však za typické pro velké podnikatele považuje i to, že hledají slabá místa v zákonech, že se společným postupem brání snižování cen, že mají úzké vazby se současnými politiky, že se rekrutují z řad bývalé nomenklatury, že nevybíravě likvidují své konkurenty a že k majetku přišli nepoctivým způsobem.