V únoru 2006 mírně vzrostla v porovnání s předcházejícím měsícem důvěra občanů téměř ke všem ústavním institucím s výjimkou obecních zastupitelstev. Nejdůvěryhodnější ústavní institucí zůstal i v únoru 2006 prezident České republiky. V současné době důvěřuje prezidentovi 74 % českých občanů. Také česká vláda si v porovnání s lednem 2006 mírně polepšila.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny (Otázka: „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Pokud byste k volbám šel, kterou stranu byste volil?“). Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Výrazně nejpříznivěji současnou ekonomickou situaci hodnotí obyvatelé České republiky. 28 % Čechů považuje aktuální ekonomickou situaci ČR za dobrou, 27 % ji pokládá za špatnou a 44 % ji charakterizuje jako „ani dobrou, ani špatnou“. V ostatních zemích naproti tomu zřetelně převažují kritické názory nad příznivým míněním, přičemž nejlépe situaci hodnotí Poláci, o něco hůře Maďaři a nejhůře Slováci.

CVVM Sociologického ústavu AV ČR v lednovém šetření zjišťovalo, zda dotázaní důvěřují vybraným politikům. Předložený seznam tentokrát obsahoval jména pětadvaceti čelných představitelů stran zastoupených v Poslanecké sněmovně.

Mezi stranickými představiteli získal největší důvěru oslovených občanů statutární místopředseda ČSSD a ministr financí Bohuslav Sobotka (49 %).

Nejdůvěryhodnější ústavní institucí zůstal i v lednu 2006 prezident České republiky. Důvěra občanů k prezidentovi je již několik měsíců velmi stabilní. Podobně se ustálila také důvěra obyvatel České republiky k jejich vládě. V současné době se vláda jeví důvěryhodná 41 % Čechů. Také důvěra občanů k oběma komorám českého parlamentu zůstala v porovnání s předcházejícím měsícem téměř beze změny.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny (Otázka: „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Pokud byste k volbám šel, kterou stranu byste volil?“). Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

K významným českým osobnostem z historie či současnosti dotázaní řadí především Karla IV., T. G. Masaryka, V. Havla, J. A. Komenského a J. Husa. Jako vrcholné období českých dějin respondenti nejčastěji označují dobu panování Karla IV. (38 %), první republiku (16 %), národní obrození (10 %) a husitství (9 %). Za nejvýznamnější události pro český národ od konce první světové války jsou českou veřejností považovány tzv.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na to, co si myslí o státních svátcích a jejich slavení. Z šetření vyplynulo, že pro tři čtvrtiny Čechů (resp. pro 76 % při součtu odpovědí rozhodně důležité a spíše důležité) je důležité si státní svátky připomínat, 19 % naopak považuje oslavy státních svátků za nedůležité. Že je rozhodně důležité slavit státní svátky, si statisticky významně častěji myslí lidé šedesátiletí a starší, zatímco respondenti ve věku 15-29 volili častěji než lidé z jiných věkových kategorií odpověď „spíše nedůležité“.

Přibližně tři čtvrtiny českých občanů mají blízký či dokonce velmi blízký vztah ke své čtvrti či vesnici, ke svému městu, k regionu, v němž žijí, k České republice i Evropě. Více než tři čtvrtiny českých občanů by si v případě možnosti volby vybrali k životu Českou republiku. Naopak naši zemi by si pro svůj život nezvolilo 16 % obyvatel starších 15 let.

V prosincovém průzkumu jsme se respondentů mimo jiné ptali na jejich pocity hrdosti či studu, které souvisejí s Čechami – s jejich politickým uspořádáním, s vybranými oblastmi společenského a kulturního života či s národními dějinami.

Z šetření vyplynulo, že nejvíce jsou Češi hrdí na český sport – uvedlo to 89 % respondentů (při součtu odpovědí „velmi hrdý a docela hrdý“).