Časopis - Archiv

Zde prezentované výsledky vycházejí zejména z šetření Centra pro výzkum veřejného mínění provedeného v rámci projektu „Naše společnost 2004“ v březnu tohoto roku na souboru 1056 respondentů, reprezentujícím populaci České republiky ve věku od 15 let. Toto šetření se v základní rovině snažilo o zachycení spokojenosti obyvatel s životním prostředím a s jeho některými složkami.

Otázka rovných příležitostí mužů a žen nebyla dlouhou dobu v České republice politickým tématem. Situace se však výrazně změnila v průběhu prohlubující se evropské integrace, kdy se vláda zavázala řešit nerovné postavení mužů a žen v mnoha sférách. Přesto je nutné konstatovat, že otázka rovných příležitostí leží dosud v české politice na okraji zájmu.

KSČM představuje ve středoevropském regionu jisté unikum - v žádné z postkomunistických zemí nehraje komunistická (z komunistické strany vzešlá) a zároveň jen málo transformovaná strana analogickou úlohu ve stranickém systému, v žádné z nich nemá tak vysokou (a nejen to: vzrůstající) voličskou podporu. V Polsku, v Maďarsku (ale např. i ve Slovinsku) tamnější postkomunistické strany převzaly politiku svých reformních křídel, prohloubily ji a důsledně v ní pokračovaly.

Vztahy s okolními zeměmi jsou bezesporu výraznou determinantou a zároveň klíčovým ukazatelem stability mezinárodněpolitického ukotvení každého státu. Regionální kooperace je proto zcela logicky alfou a omegou zahraniční politiky České republiky, která si vytkla za jeden ze svých prioritních zahraničněpolitických cílů prohlubování středoevropské spolupráce jak s ostatními zeměmi tzv.

Tak nám agentura SC&C změřila volební preference a prý hned nejpřesněji. Tak to alespoň ve svém dopise uveřejněném v rubrice „Z redakční pošty“ tvrdila ředitelka této společnosti Irena Bártová. Zkrátka a jednoduše řečeno, není nad „exit poll“, respektive masovou anketu provedenou v několika stech okrscích mezi lidmi vycházejícími z místnosti, kde právě hlasovali v referendu o připojení ČR k EU.

Na prahu jednadvacátého století se z vědy stává stále více věc veřejná. Doba, kdy vědci bádali nezávisle na společenské poptávce, skončila již v polovině minulého století státním financováním rozsáhlých vesmírných a jaderných programů. Další vývoj financování vědy směřoval cíleně k podporování projektů, jejichž výsledky jsou co nejrychleji využitelné v praxi a tím zvyšují životní úroveň obyvatel.

Z množství výzkumů provedených Centrem pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR (CVVM) byla v souvislosti s integračním procesem ČR do evropských struktur získána celá řada důležitých poznatků. Jelikož ale i ony podléhají obecné tendenci upadnout do rychlého zapomnění, pokusím se připomenout zejména takové postoje, názory a očekávání, od nichž se bude zřejmě odvíjet vztah veřejnosti k Evropské unii již jako k útvaru, jehož součástí se v příštím roce staneme a v němž si budeme budovat svou pozici.

Není tomu tak dávno, kdy jsme se na vlastní oči mohli poučit o jednom z důležitých aspektů provádění výzkumů veřejného mínění – o důležitosti reprezentativity výběrového souboru. Česká strana sociálně demokratická uspořádala v říjnu 2002 tzv. stranické referendum, které mělo, mimo jiné, napovědět preferenci kandidátů na prezidenta České republiky. Vzápětí po zveřejnění výsledků se mezi novináři, politiky, ale i běžnými voliči objevilo mnoho vztyčených ukazováčků, poukazujících na zdánlivě zásadní otázky: proč se výsledky referenda ČSSD liší od výsledků výzkumů veřejného mínění? Které z nich jsou přesnější či věrohodnější? Jsou to ty, které se mohou opřít o desetitisíce vyplněných hlasovacích lístků, nebo ty, za nimiž stojí „pouhá“ tisícovka respondentů? Problém není zdaleka nový a zdaleka nejde o první případ, kdy se dostává do širšího povědomí veřejnosti.

Nízká míra reprezentace žen v politice je úzce spojena se statusem žen, které jsou vnímány spíše jako sociální skupina, než jako jednotlivci. Zároveň je jejich sociální status výrazně nižší než sociální status mužů. V rozporu s tímto konstruktem je chápání občanství vymezené v rámci teorie radikální demokracie francouzskou teoretičkou Chantal Mouffe.

Před rokem 1989 měli Češi jen omezenou možnost setkat se s cizinci. Kromě turistů k nám přijížděli (v malém množství a na omezenou dobu) studenti a dělníci ze socialistických zemí. Po otevření hranic cizinci využili poměrně liberálního přístupu našeho státu k nim. Kromě tranzitních cizinců, které přitahovala naše hranice se Západní Evropou, jsme byli lákadlem i pro pracovní migraci.

První dvojčíslo bulletinu Naše společnost, které si dalo za cíl seznamovat širokou veřejnost se zjištěními výzkumů veřejného mínění, vyšlo na podzim 2003. Bulletin volně navazuje na periodikum "České veřejné mínění v evropských souvislostech" a je součástí stejnojmenného projektu podporovaného Grantovou agenturou Akademie věd České republiky. Vydává jej Sociologický ústav AV ČR.

Levice a pravice – dva pojmy užívané velmi často politiky, žurnalisty i běžnými lidmi. Pojmy, jejichž obsah je intuitivně všem zřejmý, který by však jen málokdo dokázal jednoznačně vysvětlit. Historik by jistě poukázal na dějinné souvislosti původu pojmů v době Francouzské revoluce a jejich vývoj v kontextu vývoje moderních společností, politolog by zřejmě vnesl hledisko rozložení sil v oblasti boje o politickou moc a jeho vývoj, politik by si možná vystačil s jednoduchými přirovnáními typu my a oni a v běžné řeči bychom se zřejmě nejčastěji setkali s lidovými názvy politických stran a termíny jako sociální jistoty apod.

Nezaměstnanost obecně patří bezesporu k nejvýznamnějším jevům a zároveň problémům moderního světa. V první řadě má četné negativní sociálněekonomické důsledky, a to jak pro bezprostředně postižené jednotlivce či jejich rodiny a domácnosti, tak i pro jejich okolí, na které v tomto ohledu působí mj. snížená kupní síla nezaměstnaných, a stejně tak pro celou společnost, která musí nést přímé i nepřímé náklady vázané na nezaměstnanost a její překonávání.