Časopis - Archiv

Politická věda konvenčně považuje politickou moc a politické procesy za pouhé prostředky, které slouží reprezentaci zájmů jednotlivců či různých skupin v podmínkách moderní (masové) demokracie. Představa politiky nejen jako souboje různých subjektů o získání, udržení a využívání moci ve společnosti, ale i aktivity zahrnující zprostředkování a smiřování oponujících si zájmů je široce sdílena. Řada teoretiků oprávněně zdůrazňuje, že ona mocenská gravitace v politice není věcí bezúčelnou, leč sloužící tomu, aby držitelé moci byli schopni prostřednictvím závazných rozhodnutí prosazovat své zájmy a cíle [Easton 1979; Tansey 1995]. Naproti tomu nemalá část občanstva je přesvědčena, že politika vlastně není nic jiného než svévolný boj o moc, jejíž získání a výkon (a s ním spojené prebendy) jsou také jejím hlavním smyslem. Ideologie a programy jsou z daného úhlu pohledu jen jakási přebytečná pozlátka, zakrývající skutečnou podstatu věci.

Problematika vědy a vědeckého bádání je v současné době a současné společnosti tématem bezesporu aktuálním. Věda je dnes integrální součástí běžného provozu společnosti a jako taková představuje dimenzi, která se prolíná každodenním životem všech lidí. Uvědomíme-li si, na kolika věcech běžného používání, od počítačů a mobilních telefonů přes automobily a mikrovlnné trouby až po oblečení a potraviny,se podílel vědecký výzkum a vývoj, nelze se téměř zbavit dojmu, že věda skutečně dávno není zábavou podivínů v bílých pláštích, nýbrž že je záležitostí doslova všeobecnou.

Komunikace je jednou ze základních esencí, jež utvářejí charakter politického systému, prvkem, který je za pomoci svého potenciálu schopen ovlivnit fungování tohoto systému v procesu výběru vůdců, vymezením agendy, participací na rozhodování, socializací či mírou kritičnosti, již politická sféra připouští. Politická komunikace, která zejména s využitím masových médií utváří významnou část veřejného prostoru, nabývá na intenzitě zvláště v předvolebním období.

Téma úrovně plodnosti v České republice je již od devadesátých let častým námětem odborných, mediálních i politických diskuzí. Důvodem jsou významné změny v populačním vývoji České republiky. Počty narozených dětí začaly v první polovině devadesátých let minulého století ve srovnání s předchozím obdobím klesat. Vedle procesu plodnosti procházel v té době změnami také proces úmrtnosti.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

při psaní příspěvků do druhého letošního čísla časopisu Naše společnost si analytici Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR (CVVM) kladli otázky, které sice samozřejmě souvisely především s jejich odborným zaměřením a zájmy, ale které si s vysokou pravděpodobností někdy položil i každý z vás.

Česká republika prošla v období mezi roky 1997 a 2005 mnoha změnami ve sféře politické i ekonomické. V následujícím textu se zaměříme na proměny subjektivního vnímání zaměstnání a pracovních orientací českých občanů právě v tomto období. Podrobněji se budeme věnovat především proměnám představ o ideálním zaměstnání. Hlavním zdrojem údajů o proměnách nálad české veřejnosti ve vztahu k pracovní sféře ve zmíněném období nám bude mezinárodní šetření ISSP (International Social Survey Programme).

Jednou z řady výrazných změn v sociálněekonomické oblasti, jimiž naše společnost po roce 1989 postupně procházela, byl zřetelný nárůst rozdílů v oblasti příjmů, jež se v období státního socialismu v tehdejším Československu vyznačovaly mimořádně vysokou mírou nivelizace. I když v průběhu transformačního období se mzdová a potažmo příjmová diferenciace nevyvíjela vždy rovnoměrně a jednoznačně směrem ke zvyšování její celkové míry a i když poměrně rozsáhlý segment pracovního trhu si nepříliš diferencované mzdy v podstatě udržel až do současnosti, dostupné údaje a jejich analýzy jasně ukazují, že zejména mezi nejvyššími a naopak podprůměrně nízkými příjmy existuje poměrně velké a prakticky nepřetržitě a rychle rostoucí rozpětí.

Společně se změnou politického uspořádání v postsocialistických zemích došlo přirozeně také k přijetí některých doprovodných nástrojů demokratického zřízení, jako například nezávislého zkoumání nálad, názorů a postojů obyvatel.

Předvolební průzkumy jsou proto v současné době zcela neodmyslitelným souputníkem volebních klání.

U příležitosti letošních voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které proběhly ve dnech 2.

Článek stručně popisuje počátky výzkumu veřejného mínění v českých zemích v poválečné éře a další vývoj v období Pražského jara, které znamenalo oficiální návrat k provádění výzkumu veřejného mínění po vynucené pauze. Informace a fakta jsou vedle samotných závěrečných zpráv z výzkumů čerpány z publikací Čeňka Adamce a Josefa Bečváře, kteří v institucích pro výzkum veřejného mínění v popisovaných etapách pracovali.

„Orální historie? Co je to za podivné slovní spojení?“, zeptají se možná někteří. „Jaká že historie? Orální? Snad, proboha, nemá něco společného se sexuálními praktikami…??!!“, řeknou další. A jiní jim odpoví: „Ale ne, je to přeci jasné. To je práce s pamětníky, kterou my už dávno známe…“ „A kde se tu onen zvláštní druh historie vzal?“, zní otázka doprovázená komentářem „… že je Oral History souslovím pocházejícím z angličtiny? A tak, zase tedy nějaká novinka ze zahraničí.

Při zkoumání fenoménu antidemokratismu je v rámci sociálních věd tradičně velkým problémem terminologická nejednotnost. Pozornost definičnímu rozboru, ujasnění či určité „inventuře“ pojmů totalitarismus a autoritarismus je proto nutná právě z důvodu poněkud lehkovážného (zne)užívání termínů nejen širokou veřejností, ale nezřídka i v odborné, dokonce i společenskovědní literatuře.

Na počátku tohoto textu stálo několik otázek. Co lidé očekávali na začátku roku 2005? Domnívali se, že v některých oblastech společenského života přinese tento rok větší změny? Obávali se zhoršování svých životů, nebo spíše doufali ve „světlé zítřky“? A jak hodnotí situaci teď na počátku roku 2006? V následujícím textu budeme hledat na položené otázky odpovědi.

Subjektivní hodnocení životní úrovně vlastní domácnosti, které Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR pravidelně sleduje v každém ze svých kontinuálních výzkumů již řadu let, patří k poměrně zajímavým a zároveň i nejvýznamnějším indikátorům, jež výzkumy veřejného mínění či podobná kvantitativní sociologická šetření mohou nabízet.

V přednášce Evropa jako komunikační prostor rozvinul sociolog médií Jaroslav Šonka [2006] myšlenku o veřejnosti coby živém organismu, „rezonanční desce polis“. Vzhledem k tomu, že v moderní společnosti bývá taková rezonance nutně většinou zprostředkovaná, již z etymologie slova médium (z lat. prostředek; prostředí; to, co zprostředkovává děj – pozn. aut.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

vydání časopisu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu AV ČR, jež právě držíte v rukou, vás doufejme zaujme v mnohých ohledech. Prvním letošním číslem vstupuje Naše společnost do čtvrtého roku své existence v nové grafické úpravě. Pro změnu podoby časopisu se CVVM rozhodlo z důvodu zvýšení čtenářského „komfortu“ a – jak celý tým věří – výslednou vizuální podobu výsledků badatelské práce naší či našich kolegů budete hodnotit právě i vy jako změnu k lepšímu.

Výzkumy volebních preferencí jsou snad nejsledovanějšími produkty agentur zabývajících se výzkumy veřejného mínění. Informace, která se prostřednictvím médií dostává zpět k veřejnosti, však není jen popisem sociální reality, ale může tuto realitu i spoluutvářet. Samotné výsledky výzkumů mohou ovlivnit postoje ve společnosti. Nejen proto je třeba rozumět, jakou informaci nám výzkumy volebních preferencí dávají a jak jim správně rozumět.

Nahlížení pojmu veřejnost prošlo složitým historickým vývojem. Velmi zjednodušeně řečeno „z původního významu veřejnosti jako společenské elity složené ze svobodných, vzdělaných a angažovaných občanů se postupně mění v koncept pluralitních veřejností, které jsou mnohdy dokonce synonymem pro veškeré obyvatelstvo.“ (Rendlová, Lebeda, 2002: 9). Podle Velkého sociologického slovníku je v současnosti pod pojmem veřejnost „chápaná větší část společnosti (resp.

Čas od času se ve všech evropských zemích včetně České republiky rozpoutá veřejná diskuse o opodstatněnosti trestu smrti. Nikoli náhodou. Nejzávažnější zločiny - násilné trestné činy včetně těch nejzávažnějších, vražd – pochopitelně vždy stály a budou stát v centru pozornosti médií. Proto pokaždé, když českou veřejností otřese brutální vražda, opakovaně vyvstane otázka: Neměli bychom opět zavést trest smrti? Do vzrušené rozpravy se znovu a znovu zapojují politici i právníci, novináři i široká veřejnost, ale výsledek je vždy předem daný: trest smrti totiž zakazuje ústava i mezinárodní závazky České republiky.

Od počátku roku 2004 se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOU AV ČR zapojilo do spolupráce na výzkumném projektu „Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti“, který finančně podporuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a na jehož řešení se společně podílejí pracovníci Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES), které je výzkumným pracovištěm Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, a Sociologického ústavu AV ČR.

Vztah Čechů k pivu a hospodám není vztahem triviálním. Ačkoli jej lze prostřednictvím přímočarých soudů efektně zjednodušovat do podoby „národa pivařů“, „hospodské kultury“ apod., ve skutečnosti jsou vazby mezi Čechy, pivem a hospodami daleko komplexnější, složitější a diferencovanější. V minulém čísle bulletinu bylo podrobněji pojednáno o instituci hospody v české společnosti, tentokrát se trochu blíže zaměříme na tématiku piva a zejména na fenomén českého pivního patriotismu.

Další číslo (druhé třetího ročníku) bulletinu Naše společnost, který si dal za cíl seznamovat širokou veřejnost se zjištěními výzkumů veřejného mínění, vyšlo v prosinci 2005. Přináší osm článků řazených v rubrikách Aktuality, Souvislosti a Teorie. Bulletin volně navazuje na periodikum "České veřejné mínění v evropských souvislostech" a je součástí stejnojmenného projektu řešeného v rámci Programu podpory cíleného výzkumu a vývoje AV ČR.

Přestože problematice hodnot byla v sociologii již věnovaná řada textů, neexistuje v současné sociologii jednotná teoretická koncepce hodnot. Podle Strmisky napočítal Lautman v roce 1981 při snaze identifikovat pojetí hodnot v sociálních vědách dokonce 180 různých definic pojmu „hodnota“ [Strmiska 1996: 375]. Pojem hodnot však není pouze teoreticky neukotvený, ale nejednotnost panuje také v metodologické rovině.

Jedním z témat, kterým se CVVM věnuje v rámci výzkumu veřejného mínění, jsou média. Pro tento příspěvek jsme si vybraly tři okruhy otázek z kontinuálních šetření – 1) míra důvěry ve sdělovací prostředky, televizi, noviny a rádia, 2) názory na pravdivost a úplnost informací poskytovaných konkrétními médii, 3) výběr zpravodajských pořadů, četnost sledování zpráv a hodnocení respondentem sledovaných zpravodajských pořadů.

Paul Lazarsfeld je znám jako tvůrce a velký propagátor analytických výzkumných postupů. Často bývá spojován s kvantitativní metodologií – s postupy statistického zpracování dat, s matematickým modelováním. Neméně důležitou složkou jeho metodologického přínosu byl však důraz na spolupráci nejrůznějších přístupů v celku společenskovědního výzkumu.

Jedním z příkladů této spolupráce byl výzkum nezaměstnané komunity Marienthalu – dělnické kolonie blízko Vídně v Rakousku v době velké hospodářské krize třicátých let dvacátého století.

Další číslo (první třetího ročníku) bulletinu Naše společnost, který si dal za cíl seznamovat širokou veřejnost se zjištěními výzkumů veřejného mínění, vyšlo na podzim 2005. Přináší sedm článků řazených v rubrikách Aktuality, Studie a Souvislosti. Bulletin volně navazuje na periodikum "České veřejné mínění v evropských souvislostech" a je součástí stejnojmenného projektu podporovaného Akademií věd České republiky.