Politické

V květnovém šetření Centra pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR realizovaném v rámci projektu Naše společnost 2005 jsme položili respondentům otázku, jak důvěřují jednotlivým ústavním institucím.

Prezident republiky zůstává i nadále nejdůvěryhodnější ústavní institucí. Důvěru hlavě státu vyjádřilo 71 % oslovených občanů. Ukončení vládní krize posílilo v očích občanů kredit nejen vlády samotné, ale i dalších ústavních institucí, především pak obou komor českého parlamentu.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny (Otázka: „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Pokud byste k volbám šel, kterou stranu byste volil?“). Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Tato tisková informace prezentuje druhou část získaných výsledků, které se vztahují k problematice postavení prezidenta v politickém systému České republiky.

Šetření se konkrétněji věnovalo názorům české veřejnosti zejména na jednotlivé ústavní pravomoci prezidenta. Zjišťovány byly názory na postavení prezidenta vůči vládě a na jeho roli při jejím jmenování, na možnost rozpouštět Poslaneckou sněmovnu a vypisovat nové volby, na existenci a podobu práva veta, na roli prezidenta při jmenování soudců Ústavního soudu a na postavení prezidenta v oblasti zahraniční politiky země.

V dubnovém šetření se CVVM SOÚ AV ČR obšírně věnovalo názorům veřejnosti na postavení prezidenta v politickém systému České republiky. Tato tisková informace prezentuje první část zjištěných výsledků (včetně srovnání s předešlými šetřeními).

Všech respondentů jsme se nejprve zeptali na to, jaký způsob volby prezidenta je podle jejich mínění nejvhodnější pro Českou republiku.

Centrum pro výzkum veřejného mínění ve svém dubnovém šetření věnovalo mimo jiné pozornost postojům obyvatel České republiky k Evropské unii a názorům veřejnosti na Smlouvu o Ústavě pro Evropu (tzv. evropskou ústavu). Dvě pětiny českých občanů nejsou se členstvím naší země v Evropské unii ani spokojeny, ani nespokojeny. Spokojenost s členstvím České republiky v Evropské unii vyjadřuje 30 % občanů, nespokojenost pak 18 % obyvatel starších 15 let.

Prezident Václav Klaus zůstává i nadále nejdůvěryhodnější ústavní institucí, a to i přesto, že důvěra občanů k němu již několik měsíců postupně klesá. Důvěru svému prezidentovi vyjádřilo 67 % oslovených občanů. Probíhající vládní krize otřásla důvěrou občanů nejen k vládě samotné, ale i k dalším ústavním institucím, především pak k oběma komorám českého Parlamentu.

Všem respondentům s volebním právem jsme položili otevřenou otázku (tj. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny (Otázka: „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Pokud byste k volbám šel, kterou stranu byste volil?“). Strukturu získaných odpovědí přináší přehled v tabulce.

Podle březnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění se občané v místě svého bydliště nejvíce zapojují do činnosti sportovních organizací a občanských zájmových sdružení (téměř třetina oslovených respondentů se zapojuje alespoň občas). Pětina dotázaných uvedla, že se občas účastní činnosti, kterou vyvíjejí nadace či charitativní organizace. 18 % účastníků výzkumu se občas angažuje v obecní samosprávě a 12 % v profesních sdruženích.

Souhlas se členstvím České republiky v Evropské unii vyjádřila převážná většina oslovených občanů (72 %), nesouhlasila pouze necelá čtvrtina oslovených (22 %). 6 % dotázaných občanů se k položené otázce nedokázalo vyjádřit. Také se členstvím České republiky v Severoatlantické alianci souhlasí nadpoloviční většina obyvatel naší země, i když je to o něco méně než v případě Evropské unie.

Součástí březnového šetření CVVM Sociologického ústavu AV ČR byla i otázka mapující, jakým způsobem voliči vnímají čtyři dlouhodobě nejsilnější politické strany. Vybráno bylo několik kritérií, která reprezentovala nejen konkrétní programové aspekty, ale i obecné charakteristiky působení stran na politické scéně.

Významné rozdíly mezi hodnocením jednotlivých stran nebyly zjištěny zejména u negativního tvrzení „stará se jen o získání moci“.